LÁSKA BEZ OČEKÁVÁNÍ.

 S nepřítomným pohledem seděla naproti tobě. Nebyla výrazná a věděla jsi to o ní.
Dívaly jste se na sebe a přitom jste se smály jako nejlepší kamarádky, ikdyž jste se potkaly před pár hodinami v clubu.

Okouzlila tě už na první pohled.
Byla skromná a ničím zvlášť nevynikala. Jak ses dozvěděla, neměla to v životě jednoduché, ale i přesto jsi na její tváři viděla úsměv. Oblíkala se nenápadně. I teď má na sobě jen rifle a dlouhý volný svetr.
Její oči však měli něco, co tvoje už dávno ne.
Ten pověstný jas a štěstí v očích. To bylo to, čím tě zaujala.







Raz za čas se tady zastavil i její přítel. Vypil sklenici kofoly, políbil jí na tvář a zase odešel.

,,Jak to děláš?'' zeptala jsi se udiveně.

,,Co jako?"

,,Že tě tak miluje."

,,Víš, nám stačí to, že máme jeden druhého. Nechci toho moc. Jen jeho pozornost a lásku."


Tehdy jsi se zamyslela. Doopravdy nevypadala na to, že by se zajímalo o to, co si o ní myslí druzí. Nepůsobila vyzývavě a zbytečně na svojí krásnou tvář nenanášela kila pudru a makeupu. Neoblíká se podle nejnovějších trendů a nesnaží se zaujmout všechny chlapce okolo. Ona byla jednoduchá. Byla samasebou a užívala si to. Nechtěla toho moc. Nepotřebovala to.
Uměla se smát, když jí něco rozesmálo. Nebála se ukázat své slzy, když jí něco zradilo a řekla svůj názor, když se jí něco nelíbilo.

Ona a její přítel.

Mladý pár.

Jednoduše ho milovala. Bez podmínek a očekávnání.

Čas s ním si užívala a dávala mu lásku, stejně jako on jí. Ani míň ani víc.

Neočekávala od toho hodně a proto byl jejich vztah, tak okouzlující.

Ona, která toužila jen po tomto, by si zasloužila daleko více.

A ty, moje milá krásko, jsi stejná (nebo aspoň já v to pevně věřím). Chceš to málo, co máš a proto jsi tak vzácná a zasloužíš si mnohem víc.

Pamatuj si to. 

♥